Znak: V červeno-stříbrně děleném štítě nahoře sedící stříbrný pes se zlatým jazykem a obojkem, dole vztyčený stonek bezu černého se dvěma listy a plody přirozené barvy.
Bzová (německy Hollern) je obec v okrese Beroun ve Středočeském kraji, asi 7 km severně od Hořovic.
Obec leží nedaleko hradů Točník a Žebrák, s kterými je úzce spjat vznik i vývoj obce.
Název vesnice je odvozen od přídavného jména bezová, které původně doplňovalo nějaké podstatné jméno typu dolina, stráň nebo ves. V historických pramenech se jméno objevuje ve tvarech: de Bzowe (1390), Bzowe (1558) nebo Bzowa (1653).
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1390. Do začátku 15. století vesnice patřila k panství hradu Žebrák, ale roku 1405 ji král Václav IV. připojil k nově postavenému Točníku. Obyvatelé vsi na hradě měli strážní službu, nosili vodu a dřevo do hradní kuchyně a čistili nádvoří. Za to byli osvobozeni od všech platů, v lesích směli sbírat suché dřevo a purkrabí je měl po skončení strážní služby pohostit.
Zakladatel obecní kroniky Antonín Milka popisuje vznik obce Bzová takto: „Dle dějepisné pověsti vznikla obec Bzová počátkem 17. století jako „víska“ mezi lesy. Byla postavena v lesích na místě zvaném Zábisk. Toto místo mělo však špatnou polohu, byly tam bystřiny a močály, a proto se osadníci odstěhovali na místo, kde nyní obec Bzová stojí“. Faktem je, že na Zábisku jsou dodnes známky původního osídlení. Setkat se tam lze s elipsovitým valem zhruba jeden a půl kilometru dlouhým, s hrází rybníka a jeho pozůstatky, s terasovitými poli a jinými zajímavostmi. Na tomto místě byly také v roce 1926 nalezeny střepy nádob s pěknými ornamentálními ozdobami.
Z období třicetileté války je známo, že obec Bzová byla uchráněna od spálení, ale od ostatních utrpení, jako byl plat vrchnosti či drancování vojskem nikoli. O tom, že na tom byla Bzová trochu lépe než obce jiné, svědčí fakt, že v roce 1650 bylo v obci zpustlých jen pět hospodářství a pět chalup. Od 15. do konce 17. století se dochovalo jen velmi málo písemností. V letech 1750 až 1850 patří obec nadále k točnickému panství. Z důležitých dokumentů se zachovaly katastry, a to Josefinský katastr z roku 1785 a stabilní katastr z let 1839–1850. V roce 1848 byla zrušena patrimoniální správa a obec se stala nezávislá na panském vedení. Přesto řada obyvatel na panském pracovala (např. v lese či ve dvoře v Točníce), ale již za mzdu.
Konec devatenáctého a počátek dvacátého století znamenal pro obec rozkvět. Obyvatelům se podařilo obnovit obec po živelních pohromách, které jí postihly v polovině 19. století (např. ničivý požár celé obce v roce 1877, který měl na svědomí krásné barokní statky). Během první i druhé světové války se občané zúčastnili odboje a někteří z nich bohužel nepřežili. Na jejich počest byly v obci postaveny dva pomníky u budovy dnešního obecního úřadu (dříve školy).
Znáte lidi z této fotografie?:
Kronika I.
(velikost souboru je 70 MB, chvilinku strpení prosím pro načítání)
Kronika II.
(velikost souboru je 86 MB, chvilinku strpení prosím pro načítání)
Kronika III.
(velikost souboru je 70 MB, chvilinku strpení prosím pro načítání)
Kronika IV.
(velikost souboru je 153 MB, chvilinku strpení prosím pro načítání)
Kronika V.
(velikost souboru je 35 MB, chvilinku strpení prosím pro načítání)
Historie versus Současnost – FOTOGALERIE a Přílohy