Obec Dymokury

Znak: V zeleném štítě stříbrný vlnitý klín, v něm vztyčená červená svídová větev se třemi zelenými listy, dole černé návrší se stříbrnou růží s černým semeníkem.

Dymokury jsou obec v okrese Nymburk ve Středočeském kraji. Leží asi patnáct kilometrů severně od lázeňského města Poděbrady. Žije zde 908 obyvatel. Katastrální území Dymokur má rozlohu 1465 hektarů.

Pověst praví, že tvrz Dymokury založili první ze Slovanů. Dva bratři se rozešli a ohněm v lesích si dávali znamení. Kde první hranici zapálil, vystavěl Kouřim, kde vycházel dým z kůry na hranici druhého bratra, založeny byly Dymokury.

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1249, kdy se jako dvořan krále Václava I. připomíná Soběslav z Dymokur (píše se Sobezlaus de Dimocur), který statek držel v zástavě. Roku 1290 koupil statek od krále klášter cisterciáků v Sedlci, rozdělil jej a rozprodal. Roku 1614 zdědil Dymokury Jan Smiřický ze Smiřic a dal přestavět středověkou tvrz na renesanční zámek. Po jeho smrti do roku 1621 zde hospodařila Markéta Salomena Smiřická z Dymokur, která pro víru uprchla do exilu a statek v pobělohorských konfiskacích získal Albrecht z Valdštejna.

Z dalších majitelů byl významný rod Lamboyů, kteří kolem roku 1660 dostavěli západní křídlo zámku a roku 1673 panství se zámkem, pivovarem, 13 dvorci a 5 mlýny prodali hraběti Ludvíku Colloredovi z Wallsee na Opočně. Ten dal roku 1688 přistavět ještě dvě křídla zámku a hodinovou věž. Roku 1693 až 1738 přešel statek sňatkem na knížete Leopolda Viléma z Montecuccoli, který dal roku 1723 adaptovat zámeckou kapli Sedmibolestné Panny Marie a roku 1725 kostel Zvěstování Panny Marie. František Colloredo dal zřídit sirotčinec a rozšířit školu. Colloredové vládli do roku 1815, kdy sňatkem přešlo na hraběte Bedřicha z Cavriani, a to až do roku 1833, kdy opět sňatkem velkostatek získali Černínové z Chudenic.

Poštovní úřad v Dymokurech byl založen v letech 1868–1869. O rozvoj zemědělského podnikání, sladovnu a pivovar se zasloužil zejména Děpold I. Černín. K cukrovaru, který je nyní v havarijním stavu, nechal v roce 1903 vybudovat úzkorozchodnou dráhu o rozchodu 600 mm určenou ke svážení řepy ke zpracování. V době největší slávy byla délka kolejí téměř 28 kilometrů a spojovala okolní obce. Dodnes jsou její stopy patrné v lesních úsecích, zarostlé náspy v polích tvoří meze a poskytují úkryt mnoha živočichům. Trať byla zrušena v padesátých letech 20. století a jediný zachovalý dřevěný vůz se nachází v železničním muzeu v Lužné u Rakovníka. Stejně jako mnoho jiných podniků, ani cukrovar nepřežil přechod na tržní ekonomiku a společně s pivovarem skončil začátkem 90. let. Zámek po roce 1989 restituoval Rudolf Theobald Czernin.

V obci Dymokury (1461 obyvatel, poštovní úřad, telegrafní úřad, četnická stanice, katol. kostel) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody: lékař, autodoprava, bednář, výroba cementového zboží, cihelna, cukrář, cukrovar Děpolda Czernína, 2 obchody s dobytkem, drogerie, holič, 5 hostinců, jednatelství, hotel, 2 koláři, kovář, 3 krejčí, obchod s kůžemi, malíř pokojů, mlékárna Dymokury, mlýn Děpolda Czernína, obchod s obuví Baťa, 3 obuvníci, 3 pekaři, pivovar, 2 pokrývači, porodní asistentka, 3 řezníci, sedlář, 7 obchodů se smíšeným zbožím, Občanská záložna v Dymokurech, stavební družstvo, výroba obuvnických svršků, 3 výroby syrečků, šrotovník, 3 švadleny, 3 trafiky, trhovec, 3 truhláři, 3 obchody s uhlím, velkostatek Děpold Czernin, 3 zahradnictví, zámečník, zednický mistr.

zdroj: wiki

Kronika obce 1778-1918 část A

velikost souboru je 155 MB, chvilinku strpení prosím pro načítání

Kronika obce 1778 – 1918 část A

Kronika obce 1778-1918 část B

velikost souboru je 165 MB, chvilinku strpení prosím pro načítání

Kronika obce 1778 – 1918 část B

Kronika obce 1775-1937 část A

velikost souboru je 178 MB, chvilinku strpení prosím pro načítání

Kronika obce 1775 – 1937 část A

Kronika obce 1775-1937 část B

velikost souboru je 200 MB, chvilinku strpení prosím pro načítání